Dokud si na sebe soukromí podnikatelé dokážou vydělat, nemohou si snad na nic stěžovat. Aspoň co se jejich životních poměrů a práce týká. S penězi si mohou žít spokojeně, tak, jak jim to vyhovuje, a nad to přece není.
V kterémkoliv okamžiku se u nich ale může něco stát, a to může vést třeba k poklesu příjmů, nárůstu výdajů, případně k obojímu zároveň. A přesáhne-li to únosnou mez, může být zle. Může to dojít i tak daleko, že už někdo takový nemá ani na své nejzákladnější potřeby a udržování fungujícího podniku, případně někdo takový dokonce nemusí mít už vůbec na nic a může se topit v dluzích. Což si nikdo z takových soukromníků nepřeje, ale stává se to.
A když se to stane? Pak se dá říci ono staré známé moudro o tom, že štěstí přeje připraveným. Tedy v tomto případě těm, kteří vědí, co si v takových situacích počít. A co že by se mělo vědět? Například to, kde si vzít podnikatelskou půjčku, když už to bez ní zkrátka nejde dál, když už příjmy ani úspory nestačí.
A kde že si ji vzít? Někdy třeba i v bance. Proč by ne? Jenže u bank se musí počítat s tím, že se zde každý ze žadatelů důkladně prověřuje. A pokud není dokonalý, pokud je na tom třeba neslavně se svými příjmy nebo má záznamy v registrech dlužníků, je to špatné. A často i přímo ztracené.
A pokud někomu pro jeho nedostatky v bance nepůjčí? Pak je tu určitě ještě hypotéka bez doložení příjmu, již může nebankovní společnost poskytnout i mnoha lidem, kteří v bankách nedokážou uspět. U takové nebankovní hypotéky se přece nevyžadují ani dokonalé registry dlužníků, ani přemrštěné příjmy. Tady se jenom dá do zástavy nemovitost a hned jsou podnikateli peníze k dispozici. A to je přece dobrá věc. Protože každá půjčka, kterou někdo v tísni dostane, je lepší než třeba i ta nejkrásnější nabídka, na kterou se nedosáhne. A když člověk dostane nebankovní hypotéku, má se i v těžkých časech dobře.