Paleta barev v naší aleji, mění se spolu s ročním obdobím. Od jarních bílých květů, přes první zelenající se lupínky, po podzimní červené a žluté listy k holým větvím. Tolikrát jsme tebou šli, za spalujících paprsků slunce, za deště dopadajícího na naše ramena i poletující sníh. Za dne i v temné noci, jsme tebou procházeli, zastavovali se a naše rty se dotýkaly, naše jazyky se proplétaly a naše duše splývaly v jednu.
Větve stromů
Ve větvích se ti proháněly veverky i vítr. Po tvých větvích lezou děti, jako po prolézačce, ve stínu stromů seděli páry a jedli svačiny. Schovávali se tam i milenci, když jejich těla splývali v jedno. Když pubertální mládež zkoušela, jak se líbá. Různé zvířata u vás našli svou skrýš i svůj domov. Barvy přírody i života se u tebe mění, naše krásná aleji. Stojíš tu už věky a ještě dlouho budeš.