V domácnosti je vždy plno práce, která musí být splněna. Důležité je, aby si lidé, obývající tuto domácnosti, práci rovnoměrně rozdělili. Jen tak totiž může být tato práce poctivě splněna a členové domácnosti si udrží psychické zdraví. Dříve bylo rozdělení úkolů docela pevně dané, dnes více záleží na osobní domluvě jednotlivých členů, i když ve velké části dnešních domácností není standardní rozdělení výjimkou. Dohoda, o tom, kdo za co bude zodpovědný, je prevencí mnohých hádek. Pokud totiž určitá práce zůstane prací kolektivní, je běžné, že se zodpovědnosti za ni nikdo neujme a nikdo tak daný úkol nebude považovat za svůj vlastní.
Většinou pak okolo takové práce všichni členové jen bez povšimnutí chodí. Až ten, komu první dojde trpělivost, že daná práce není hotová, ji vykoná. Může to ovšem vést k tomu, že tento pak vyčte ostatním v domácnosti, že to byl právě on, kdo úkol splnil. Důležité je i to, aby byla práce rozdělena rovnoměrně. Dochází pak k tomu, že přepracovaný chudák je buď natolik vyčerpaný, že se nemůže cítit dobře nebo je podrážděny, že on je tím, který vlastně zajišťuje chod domácnosti. Pokud se nachází v tak časově vytížené domácnosti, že na toto vše nezbývá čas, je ještě možné najmout si někoho, kdo tuto práci za Vás vykoná.
Toto jistě není špatná cesta a není možné jí pohrdat, ale je dostupná jen pro určitou část naší společnosti. Najmout si někoho si totiž může dovolit jen vyšší střední a vyšší vrstva obyvatelstva. Práce v domácnosti se od určitého věku mohou zhostit také nejmenší obyvatelé domácnosti, děti. Učí se tak zodpovědnosti a také schopnostem, které v životě skutečně budou potřebovat. Ať už se jedná o vaření, žehlení oblečení nebo třeba vynášení odpadků, vše jsou to drobnosti, které se udělat musí a každý, kdo v domácnosti žije, by se na nich měl podílet.